Legislativa
Nesmysl ve stanovení +-20% odchylky od průměru se ukázalo jako kontraproduktivní při tlaku na úspory tepla. O tom jsme informovali ihned, jak se tento paskvil objevil. Také tentokrát nikdo z producentů tepla proti takové úpravě nic neměl, proto to prošlo hladce. Buzerovat spotřebitele za to, že šetří, je již tradiční evropská zhovadilost v českých barvách. Každý si při shlédnutí rozúčtování, kdy mu je doúčtovávána spotřeba otevře ventily na topení více. Tím se však spirála zvyšování průměru stále zvyšuje a stále tak dostává sankci za údajné netopení a ochlazování ostatních bytů v domě. Přitom vysoká spotřeba je dána pouze uživateli, kterým nezáleží na jakékoli výši uhrady.
Většina otopných soustav v bytových domech je projektována na teplotu 21̊C, projektant raději přidá na 22. -20% v takové případě je více než 18̊, což je bohatě nad "povinných" 15̊.
Při 21̊ C je 15̊ tak -40%. Při kontrolních výpočtech docházíme k závěru, že -40% splňuje většina uživatelů. Pouze opravdu neobývané byty mají nižší spotřebu, což je už zřejmé z nulových a minimálních náměrů na měřidlech a kalorimetrech.
V každém případě stanovení jakékoli hranice je neopodstatněný nesmysl, jelikož tu máme základní a spotřební složku.
Podle našeho názoru je definice základní složka nesmyslem. Základní složka by měla obsahovat fixní náklady výroby a distribuce tepla, spotřební složka by měla být z faktické spotřeby. U moderních domů jsou fixní náklady až 80% ceny tepla. Tím se vlastníci nevyužívaných bytů nedostatečně podílejí na tvorbě fondů obnovy zařízení pro výrobu tepla a většinu těchto nákladů do budoucna hradí uživatelé s běžnou spotřebou, běžný užíváním bytů.
Kapitolou samou pro sebe je stanovení základní složky pro teplou vodu podle m2 jednotek. V garzonieře pronajaté gastarbeiterům je větší spotřeba teplé vody než u manželů poklidně trávících svůj důchod ve 3+1. Slováci projevili větši inteligenci a základní složka je stanovena pro všechny jednotky stejně. Logicky, protože každý se může jit koupat, kdykoli se mu zachce jak v garzonieře, tak v mezonetu.
Důkazem, že vše je tu ve prospěch "velkých" je, že uživatel v činžovním domě sedící na záchodě, mající své vodoměry za sebou, se na ně má koukat v mobilu, zatímco majitel rodinného domku musí jít na hranici svého pozemku, vlézt do dvoumetrové šachty a tam si provést kontrolní odečet svého vodoměru. Nikdo nenutí velkododavatele ke stejnému zlepšování komfortu, jako u bytových domů.
Jak postupovat, aby Vaše SVJ, Drustvo opravdu šetřilo a nepotýkalo se s legislativní buzerací, kontaktujte nás, nalezneme pro Vás řešení.
Pokud Vás naše prezentace zaujala kontaktujte nás.